víte co je dneska za den? ok, pro někoho úplně obyčejné pondělí, pro mě bylo taky. kdyby dnes nebylo sedmého června. pořád nevíte co tím chci naznačit? tak pokračuju. dnes jsou to přesně čtyři roky. čtyři roky ode dne, který mi začínal měnit život, nebyl to jen jeden den, možná to trvalo dva dny, týdny, měsíce, možná to trvá doteď. změny pociťuju stále. opravdu už to chcete vědět? dobře. dnes jsou to přesně čtyři roky od mých začátků s úplně obyčejnýma klukama z magdeburku. jsou to čtyři roky ode dne kdy jsem je začala naplno poslouchat a věnovat se jim, sbližovat se s jejich fanynkami - ikdyž to přišlo spíš až o rok později, začala jsem objevovat nový styl, svůj styl, který se postupně rozvíjel a rozvíjí. začínala jsem s nimi když mi bylo směšných devět let, zní to tak strašně divně, devítiletá fanynka tokio hotel. většina lidí si pod tím představí fanatickou fanynku, která k smrti miluje billíška a tomíška. ano, taky jsem si tohle období zažila a myslím si, že tohle zažila skoro každá fanynka na začátku svýho fandění.
k tokio hotel mě přivedla vlastně kat. (a nezkoušej si stěžovat, buď ráda že ti neříkám katy :D) moje první písnička kterou jsem slyšela byla schrei, durch den monsun a rette mich. ty první dvě se mi zezačátku skoro vůbec nelíbily, teď patří k mým nejoblíbenějším. u DDM to možná bylo tím, že jsem nechápala její význam. neřešme to. on vlastně celý rok 2006 byl takový celkově divný. v roce 2007 kdy tady tokiáci měli dva koncerty - v praze a ostravě jsem ani na jeden z nich nemohla. vlastně jsem pro to skoro nic nedělala, dvakrát poprosila, to je vše. teď kdyby tady měli dva koncerty, jela bych na oba i kdyby se měl zdovolením posrat celý svět. není to vůbec myšleno fanaticky, jen..jejich koncerty jsou jako droga, myslím, že ten kdo zažil ať už ten jeden v praze jako já nebo víc koncertů tak to určitě chápe. v tom samém roce ('07) už mě pomalu přecházel fanatismus, ale ještě ne tak zdaleka. moje názory se pomalu začaly měnit, vzhledem k tomu že se mi líbil Bill, jsem začala milovat Toma. strašně moc věcí se od té doby změnilo, vyrostla jsem a už se nechovám jako malá naivní holka, která si myslí, že sbalí Toma na koncertě. ne, já na něj nemám, vím to, i kdybych na něho měla, nevím jestli bych do toho šla, život s ním bych asi nezvládala, i když bylo by to strašně krásný, to se musí uznat, ale už jsem s tím opravdu smířená a pokud si Tom najde nějakou rozumnou slečnu tak mu to budu jedině přát. :) ježiš, zas vybočuju od tématu. no, kde jsem skončila. u roku 2007? ok. v té době jsem začala poznávat některé, teď už bohužel bývalé fanynky. vlastně už si s nima vůbec nepíšu, ale i přesto je mám strašně ráda. v roce 2008 jsem poznala hodně fanynek, ale nejvíc si pamatuju z toho roku moji Lucinku <3 dokonce si i pamatuju co jsme si poprvé psaly na icq. a ty naše kecy trvají doteď. ♥ :D v tom roce jsem dostala zase o trochu víc rozumu. ikdyž mi bylo pouhých jedenáct, ke konci roku dvanáct, připadala jsem si hrozně důležitě, protože jsem fanynka tokio hotel. teď nechápu moje namyšlené chování :D :D jak jsem mohla být taková. připadala jsem si rozumově starší, někdy si tak připadám doteď, ale nerada to někomu říkám, protože každý ze mně udělá potom namyšlenou **** no..já se nedivím. no a v roce 2009. to snad víte sami, většina už mě od toho roku '09 znáte, skoro všechny už jsem vás i viděla 'live' :D ♥ ze všech fansek tokio hotel které jsem poznala jste vy ty nejlepší. vždycky tu budu pro vás, kočky. ♥